Špičák

Špičák nad Železnou Rudou je největší lyžařský areál na české straně Šumavy a zároveň jediné místo v Česku, kde se dá sjet svah se sklonem kolem pětačtyřiceti stupňů. Tahle kombinace ho dost přesně vystihuje. Většina areálu je přitom klidná a přehledná, vhodná pro rodiny a průměrné lyžaře, a jen jedna trať dělá ze Špičáku místo, o kterém se mluví.

Druhá věc, která ho odlišuje od zbytku českých hor, je dostupnost vlakem. Zastávka Špičák leží pár set metrů od nástupu na lanovku, takže sem jde dojet bez auta a o víkendu úplně vynechat shánění parkovacího místa. Na české poměry je to výjimka.

Slabinou je rozsah. Špičák je areál na den nebo dva, ne na celý týden. Tratě vedou z jednoho vrcholu do jednoho údolí, po pár jízdách je znáte nazpaměť a o víkendech se všechno sbíhá dolů k lanovce, kde vzniká nejdelší fronta dne. Kdo chce týden lyžovat bez opakování, musí počítat s výjezdy do okolí nebo za hranice.

Sjezdovky a jejich charakter

Areál má jednoduchou stavbu. Čtyřsedačková lanovka vyveze lyžaře na vrchol Špičáku, odkud vedou dolů dvě hlavní osy: mírnější Turistická a sportovnější Slalomová. Z vrcholu se na ně dá najet přes objížďky, které slouží hlavně méně jistým lyžařům, aby se vyhnuli prudšímu startu. Zbytek areálu tvoří cvičné svahy a dětská hřiště v dolní části.

Šance a co znamená sklon sto procent

Šance je nejprudší sjezdovka v Česku, v nejstrmějším místě má sklon až sto procent, tedy zhruba pětačtyřicet stupňů. V praxi to znamená, že při stoupání pohledem po svahu nahoru vidíte spíš stěnu než kopec a že se na horní část nedá vyjet rolbou stejně snadno jako jinde.

Pro koho to je: pro lyžaře, který umí krátké oblouky ve větším sklonu a nebojí se tvrdšího podkladu. Když je Šance dobře upravená a ještě není rozjetá, je to slušný zážitek. Když na ní odpoledne vznikne rozbrázděný povrch a spodek promrzne, jde o poctivou zkoušku techniky. Nejde o freeride ani o extrém, jde o krátký prudký úsek, který se dá zvládnout, ale nedá se podcenit.

Důležitá je spodní část Šance, která je mírná a s horní pasáží nemá nic společného. Jezdí se na ní s dětmi, stojí tu trať měřeného slalomu s časomírou a právě tenhle úsek je osvětlený, takže se na něm lyžuje i po setmění. Když tedy někdo řekne, že jel Šanci, vyplatí se doptat, jestli celou, nebo jen tu dolní.

Mírnější tratě a kde se dá jezdit v klidu

Turistická je páteří areálu. Je dlouhá, široká a vede lesem, sklon má vyrovnaný a dá se na ní bez stresu carvingovat. Právě proto po ní jezdí většina lidí, takže se na ní o víkendovém odpoledni potkáte skoro se všemi.

Slalomová je kratší, sportovnější a bývá prázdnější. Kdo si chce zajezdit rychleji a nechce se proplétat mezi školními skupinami, má jezdit tudy. Objížďky pod vrcholem jsou pomalé a úzké, v hlavní sezoně na nich vzniká zácpa, protože se na ně stahují nejistí lyžaři z lanovky.

Nejklidněji bývá brzy ráno a pak po třetí hodině, kdy odjíždějí jednodenní návštěvníci. Kdo má ubytování přímo na Špičáku, může tenhle poslední klid využít.

Úprava a zasněžování

Areál patří k lépe vybaveným českým střediskům, technický sníh pokrývá velkou většinu tratí. To je pro Šumavu podstatné, protože leží níž než Krkonoše a přirozený sníh sem nechodí spolehlivě po celou zimu. Úprava je obvykle solidní, ale platí běžné pravidlo: ráno je povrch nejlepší, odpoledne na frekventovaných místech mizí.

Freeriderům Špičák nemá co nabídnout. Okolí patří k chráněnému území Šumavy, jízda mimo upravené tratě tady není namístě a prostor na to stejně chybí.

Pro koho se areál hodí

• Úplní začátečníci. Cvičné svahy u hotelu Sirotek a hřiště u lanovky jsou oddělené od hlavního provozu, takže se první dny nemusí nikdo bát projíždějících lyžařů.
• Rodiny s dětmi, které už sjedou svah. Turistická a spodní část Šance jsou přesně ten typ trati, kde se dá jet spolu a zastavovat.
• Průměrní a pokročilí lyžaři. Slalomová, delší sjezdy z vrcholu a případně Šance dají zabrat na den, možná dva.
• Lidé bez auta. Vlakem sem dojedete a od nádraží dojdete pěšky.

Naopak sem nemá smysl jezdit na týdenní dovolenou s ambicí najezdit desítky různých tratí, ani za nedotčeným terénem mimo sjezdovky.

Skipas a jak ušetřit

Nejdůležitější informace o skipasu na Špičáku nesouvisí s cenou, ale s tím, že jízdenky platí i v propojeném areálu dole v Železné Rudě, tedy Nad nádražím a Belveder. U jedno- a vícedenních jízdenek je ale potřeba o společnou variantu požádat rovnou při nákupu, dodatečně se to neřeší. Kdo na to zapomene, koupí si jízdenku jen na Špičák a druhý den platí dole znovu.

Pro rodinu je to zajímavé hlavně proto, že areály dole jsou mírnější a menší. Když jeden den prší nebo když dítě potřebuje volnější tempo, sjede se do Železné Rudy a lyžuje se tam na stejný skipas.

Druhá úspora se týká vlaku. V rámci programu ČD Ski se dlouhodobě poskytuje sleva na skipas cestujícím, kteří přijedou vlakem. Podmínky se mezi sezonami mění, takže si je ověřte na webu areálu nebo Českých drah, ale pro čtyřčlennou rodinu to není zanedbatelná částka.

Obecně platí, že vícedenní jízdenka se vyplatí od druhého dne a že nákup online bývá pohodlnější spíš kvůli frontě u pokladny než kvůli ceně. Detailní rozbor společné jízdenky pro Železnorudsko chystám jako samostatný text Společný skipas Špičák, Nad nádražím a Belveder.

Děti a výuka

Dolní část areálu je na výuku postavená dobře. U lanovky je dětské hřiště s pohyblivým kobercem, druhý cvičný prostor s vleky je pod hotelem Sirotek. Obojí je stranou hlavního provozu, což je na malém areálu důležitější, než se zdá.

Lyžařská škola tady funguje od poloviny sedmdesátých let a je zavedená, což se projevuje na obsazenosti. O jarních prázdninách a mezi Vánoci a Silvestrem bývají skupinové i individuální lekce vyprodané dopředu, klidně i o několik týdnů. Kdo chce mít instruktora v nejsilnějším termínu, měl by rezervovat hned, jak zná datum pobytu.

Prakticky: nechte dítě první den na cvičné louce a na lanovku s ním vyjeďte až tehdy, když spolehlivě brzdí a zatáčí. Sjezd z vrcholu je dlouhý a na půl cesty se z něj nedá vystoupit.

Doprava, vlak a parkování

Autem se sem jezdí přes Klatovy a Železnou Rudu, poslední úsek stoupá na Špičácké sedlo. Silnice je v zimě udržovaná, ale jde o horský průjezd, zimní pneumatiky jsou samozřejmost a při sněžení se hodí i řetězy v kufru.

Parkoviště je přímo u lanovky, další stání jsou u Kaskád a u hotelu Karl. Hlavní parkoviště se v silných termínech plní brzy dopoledne, kdo přijede kolem desáté, obvykle už parkuje dál. Ceny parkování se mezi sezonami mění, aktuální sazby najdete na webu areálu.

Po celou zimní sezonu tady jezdí skibus zdarma, a to nejen mezi parkovišti. Trasa vede ze Špičáckého sedla přes všechny areály dolů do Železné Rudy a dál na Gerlovu Huť. Pro týdenní pobyt to znamená, že auto může zůstat stát u ubytování a vy se dopravíte i do areálů dole ve městě, kde platí stejný skipas.

Vlak je tady reálná alternativa, ne jen doplněk. Zastávka Špičák leží pár set metrů od nástupu na lanovku, takže se jde dojít pěšky i s lyžemi. Pro rodinu, která nechce v sobotu ráno stát v koloně a pak kroužit po parkovišti, je to dobrá volba, zvlášť v kombinaci se slevou na skipas.

Ubytování v okolí

Bydlet se dá ve dvou režimech a rozdíl mezi nimi je větší, než vypadá z mapy.

Přímo na Špičáku je osada hotelů, penzionů a apartmánů rozptýlená kolem sedla a příjezdové silnice. Ski-in/ski-out tady znamená většinou pár set metrů chůze nebo krátký sjezd k vleku, ne dveře přímo na sjezdovku. Výhodou je, že ráno nikam nejedete a večer se dá ještě naposledy vyjet na osvětlený svah. Nevýhodou je, že restaurací a obchodů je tu málo a na nákup se stejně sjíždí dolů.

V Železné Rudě je výběr ubytování větší a máte po ruce obchody, restaurace i bazén v hotelech. Za to platíte každodenním přejezdem nahoru a ráno se zapojujete do stejné kolony jako jednodenní návštěvníci. Pro delší pobyt s dětmi to většinou vyjde líp, pro víkend spíš ne.

Třetí varianta jsou obce pod horami směrem na Klatovy, kde bývá ubytování levnější. Počítejte tam s dojížděním a s tím, že po celém dni na lyžích se vám nahoru na večerní lyžování už nebude chtít.

Kdy jet a jaká je jistota sněhu

Sezona obvykle začíná v první polovině prosince, jakmile teploty dovolí zasněžovat, a končí zhruba v druhé polovině března. Přesná data se meziročně liší, takže před rezervací zkontrolujte provoz.

Nejjistější podmínky jsou v lednu a únoru. Prosinec stojí a padá s tím, jestli přišly mrazivé noci na zasněžování, a březen bývá hodně proměnlivý, protože Šumava je níž než Krkonoše a jaro sem přichází dřív. Na jarní lyžování tady platí obvyklé pravidlo: ráno tvrdý povrch, dopoledne ideální stav, odpoledne měkký sníh a k večeru kaše.

Nejvíc lidí je o vánočních svátcích, o jarních prázdninách plzeňského a pražského okruhu a o víkendech, kdy je čerstvý sníh. Kdo může jet ve všední den, ušetří si frontu u lanovky, která je v silných termínech hlavní brzdou dne.

Co dělat, když se nelyžuje

Železnorudsko má hustou síť strojově upravovaných běžeckých tratí, které navazují i na německou stranu, takže jeden den se dá klidně obětovat běžkám. Vede odtud také několik značených skialpových tras a půjčovny v areálu půjčují vybavení.

Pěšky se dá zajít k Černému a Čertovu jezeru, což je i v zimě schůdná trasa. Přes hranice je to kousek do Bavorska, kde se dá strávit odpoledne nakupováním nebo výletem. Větší hotely na Špičáku i v Železné Rudě mívají bazén a saunu, ale kapacita bývá omezená, takže se hodí rezervovat.

Okolní areály a alternativy

Na jeden skipas se dá lyžovat dole v Železné Rudě v propojeném areálu Nad nádražím a Belveder. Je mírnější a menší, hodí se na den s dětmi nebo na odpočinkovou lyžovačku a jezdí se tam každý večer.

Kousek odtud je ještě Pancíř s tratí Hofmanky, kam se jezdí spíš za klidem než za rozsahem.

Největší alternativou je Velký Javor na německé straně, který je od Železné Rudy jen kousek za hranicí a nabízí delší a prudší tratě i vyšší nadmořskou výšku. Pro delší pobyt na Šumavě se vyplatí počítat aspoň s jedním dnem tam.

Pokud hledáte měřítko, Špičák je rozsahem výrazně menší než Špindlerův Mlýn a velikostí i charakterem blíž areálům typu Dolní Morava. Další česká střediska najdete v přehledu regionu Šumava a v přehledu areálů v Česku.

Shrnutí: komu Špičák doporučit

Špičák dává smysl pro rodiny a průměrné lyžaře ze západních a jižních Čech, pro každého, kdo chce jet na hory vlakem, a pro sportovní lyžaře, kteří si chtějí zkusit Šanci. Dobře funguje na prodloužený víkend, zvlášť když se jeden den využije skipas dole v Železné Rudě.

Nedoporučil bych ho na týdenní dovolenou bez auta a bez plánu na výlety, protože se tratě rychle okoukají. Nemá cenu sem jezdit ani za jistotou sněhu v prosinci nebo v druhé polovině března, tam jsou Krkonoše i Jeseníky spolehlivější. A kdo hledá velký propojený areál s množstvím variant, měl by rovnou zamířit za hranice.

Časté dotazy

Je Šance sjízdná pro běžného lyžaře?

Horní část ne. Je to nejprudší sjezdovka v Česku a vyžaduje jistou techniku krátkých oblouků ve velkém sklonu. Spodní část Šance je naopak mírná a jezdí se na ní i s dětmi.

Platí skipas ze Špičáku i v Železné Rudě?

Ano, ale u jedno- a vícedenních jízdenek je nutné o společnou variantu pro areály Nad nádražím a Belveder požádat už při nákupu. Dodatečně se jízdenka nerozšiřuje.

Dá se na Špičák dojet vlakem?

Dá. Železniční zastávka Špičák je pár set metrů od nástupu na lanovku a v rámci programu ČD Ski bývá pro cestující vlakem sleva na skipas. Podmínky si ověřte pro aktuální sezonu.

Je Špičák vhodný pro úplné začátečníky a děti?

Ano. V dolní části jsou oddělené cvičné svahy a dětské hřiště s pohyblivým kobercem, lyžařská škola má dlouhou tradici. V nejsilnějších termínech je ale potřeba rezervovat lekce s předstihem.

Jak dlouho trvá sezona?

Obvykle od první poloviny prosince zhruba do druhé poloviny března, podle počasí a možností zasněžování. Nejjistější podmínky jsou v lednu a únoru.